Ten můj milovanej mikrosvět

Sunday, September 10, 2017

Sedim si v avokádovejch ponožkách na terase svýho na čas propůjčenýho vyšehradskýho apartmá, kouřim cigáro a do uší mi jede song Younger now. Piju kafe. Hodně kafe. A jo, trochu se klepu zimou jako drahej čokl. Léto je v hajzlu. Ale couž. Miluju svůj život. Po strašně dlouhý době, upřímně, bez předsudků, bez očekávání a zcela nekriticky. 

Stejně jako miluju jeho. Svýho pana Vysněnýho.

"Si najdu nějakýho chlapa, co už děcko má a nebude mě tim pádem otravovat s dalšim" řikala jsem mu tehdy. Možná víckrát než bych měla. Možná proto mě za tři tejdny poslal do prdele. Paradoxně jsem to uvítala, protože když se mě Karolína zeptala, jestli jsem s nim sama sebou, odpověděla jsem: no to uplně ne

Když jsem pak za dva měsíce potkala jeho, ani jsem o to vlastně nestála. Ale byl to chlap. A měl dítě. A nechtěl mě otravovat s dalšim. Pan Vysněnej

Ty vole, takže to funguje. 

Samozřejmě zas přišly mý soukromý dramata, to bych to jinak nebyla já. Léčila jsem je všelijak: chtěla je utopit v chlastu, utýct a nechat je daleko ve vesmíru, kde nic z toho nemusim řešit. Vyhrálo psaní. A to pak vznikaly věci jako: 

„Díváš se na mě s úsměvem na rtech.
S takovymtim úsměvem, ze kterýho mrazí.
A já se topim.
V tom úsměvu i ve slovech, co ze sebe chrlíš.
Je to jako vodopád. Místo vody slova, co tvrdě narazej na rozbouřenou hladinu.
Kdybych se nebála, křičela bych.
Ale já se bojim. Bojim se vlastního stínu.
Tápu a bloudim.
Ve svejch myšlenkách i v pocitech, co mi nabízíš.
Zvedá se mi žaludek.
„Jsi tak krásná“ šeptáš.
Prosim mlč.“
Pomohlo to, to skládání slovíček.
Už nechci abys mlčel. A už se nebojim. 
Neodcházej. Buď se mnou. Buď moje reálná verze mýho pana Vysněnýho.

Prosim Tě.

4 COMMENTS

  1. "...se zeptala, jestli jsem s nim sama sebou, odpověděla jsem: no to uplně ne." - no to uplně ne. ta věta se mi v myšlence vrací od tý doby cos to sem napsala. jedna z věcí, se kterou jsem se ztotožnila a která mě jako jedna z mnoha (podobnejch facek na probrání jsem dostávala v tý době nespočet) dovedla k finálnímu rozhodnutí.

    ReplyDelete

Zpátky do minulosti

Máš něco na srdci?

Name

Email *

Message *